Základy komplementární a alternativní medicíny

Různé druhy tradiční nebo alternativní medicíny jsou v západním světě stále populárnější. Na lékaře s podobným zaměřením se každoročně obrací miliony lidí v Evropě i Americe a podle některých výzkumů se až jeden ze tří pacientů obrátí na některého z „alternativních“ lékařů. Nejčastěji tak činí lidé s chronickými chorobami, které působí dlouhodobé bolesti.

Práce s akupunkturní jehlou
Práce s akupunkturní jehlou

Zároveň se stále více klasických lékařů věnuje některým alternativním léčebným metodám. V mnoha oblastech tak dochází ke kombinaci západních i alternativních způsobů léčby. S alternativními přístupy k léčbě se setkáte v nemocnicích, specializovaných klinikách, hospicích, školách, kosmetických klinikách nebo posilovnách.

Současně s vyšší informovaností lidí se zvyšují požadavky na bezpečnost a doložitelnou efektivitu léčby. Lékaři musí často dokládat své vzdělání v daném oboru medicíny a již nestačí se pouze přihlásit k nějakému medicínskému směru a začít jej hned praktikovat.

V této části se dozvíte, co to vlastně alternativní medicína je, kdo ji používá a jaké jsou nejoblíbenější metody. To vám poskytne přehled, díky kterému budete sami schopni rozhodnout, která z metod je pro vás ta pravá.

Odhalujeme alternativní medicínu

V této sekci se dozvíte úplné základy, nezbytné pro hlubší poznání alternativní medicíny. Začneme krátkým přehledem používané terminologie.

Proč říkáme alternativní medicíně „alternativní“?

Původně (a často i dnes) byl pojem alternativní medicína používán proto, že se lidé uchylovali k tomuto druhu léčby jako k alternativě k mainstreamové medicíně. Tedy té, která se nabízí v běžných nemocnicích a ordinacích praktických lékařů. Mainstreamová medicína se obecně označuje jako ortodoxní, alopatická nebo konvenční. Alternativní medicína bývá zase nazývána jako nekonvenční nebo neortodoxní.

Některým lékařům alternativní medicíny se tento termín líbí. Domnívají se totiž, že nabízejí skutečnou alternativu ke konvenční medicíně. Další ale tento termín považují za příliš konfrontační, vytvářející mezi zdravotníky potřebu rozdělování na „my“ a „oni“ – ti klasičtí a ti alternativní. Takoví lékaři pak většinou preferují termín komplementární medicína, protože vidí svou práci jako doplněk ke klasické medicíně a věří, že spolu tyto dva systémy mohou výborně koexistovat.

V anglicky mluvících zemích se tyto dva pohledy nakonec smířily a začal se používat termín CAM (z anglického Complementary and Alternative Medicine). Dnes, jak se CAM stává stále více součástí konvenční medicíny, lidé často vypouští slovo „alternativní“ a používají pouze „komplementární medicína“. Termín CAM také vytvořil cestu k používání populárního termínu „integrovaná medicína“. Tu například Princ Charles nazývá „nejlepší z obou světů“. Měla by v sobě shrnovat to nejlepší jak z klasické tak z alternativní medicíny a poskytovat nejvhodnější formu zdravotní péče pro nejrůznější druhy nemocí i lidí.

Ukázka ájurvédské terapie
Ukázka ájurvédské terapie

Na tomto webu používáme termíny alternativní medicína, komplementární medicína a alternativní terapie, tedy v současné době nejpoužívanější a uznávané termíny. Rozdíl je i v tom, zda mluvíme o alternativní medicíně jako celku nebo o jedné konkrétní tradici. V prvním případě je termín komplementární medicína zcela namístě, v tom druhém je to již sporné. Lékaři čínské, japonské nebo tibetské medicíny určitě nepovažují svou tradici za pouhý doplněk, i když uznávají nesporné kvality západní medicíny – a to především na poli chirurgie.

Ájurvéda kdysi a dnes
Ájurvéda – starodávný indický lékařský systém – je dobrým příkladem toho, jak se tradiční medicína uplatňuje v klasickém i doplňkovém lékařství. I když se její vznik datuje někdy k začátku našeho letopočtu, je ájurvéda v Indii stále velmi populární. Navíc se její praxe poměrně hodně rozšířila i do mnoha západních zemí. Její bylinné léky, masáže a léčebné postupy, se stali velmi populárními hlavně mezi celebritami, sportovci a dokonce i královskými rodinami. Vážně ji začínají brát i samotní lékaři. Například u rostliny Gymnema sylvestre byly objeveny účinky vyvažující hladinu cukru v krvi, což může pomoci při léčbě cukrovky. Vědci také zkoumají vliv ájurvédských léků na funkci jater nebo na srdeční problémy.

Co je to komplementární medicína?

Co všechno vlastně spadá pod pojem komplementární medicína? Základem komplementární medicíny jsou starobylé lékařské systémy z Číny, Indie a Tibetu. Ty jsou navíc doplněné o metody používané ve Starověkém Řecku nebo Persii. Mnoho lidí se domnívá, že tyto tradice by neměli být považovány za alternativní nebo doplňkové (komplementární) ke klasické medicíně. Jsou totiž mnohem starší, některé jsou praktikovány i tisíce let. Jejich současná revitalizace z nich ale činí možnou a efektivní součást standardní medicíny. Dobrým příkladem může být Ájurvéda, Tradiční čínská medicína (TCM), Tibetská medicína a Kampo (japonská bylinná medicína).

Některé z dnešních nejpopulárnějších léčebných metod se praktikují v nezměněné podobě i dnes. Například akupunktura je součástí Tradiční čínské medicíny, která se vyvíjela po tisíce let. Další metody jsou novějšího data. Například osteopatie, založená na práci amerického vojenského lékaře Andrew Taylora v 19. století.

Ukázka osteopatie
Ukázka osteopatie

Například ve Velké Británii je poměrně dobře zavedených pět typů komplementární medicíny: Osteopatie, chiropraxe, akupunktura, bylinkářství (západní i východní formy – čínská, tibetská i japonská) a homeopatie. V Americe, Austrálii a Německu je oblíbená i naturopatie nebo nutriční terapie.

Některé z těchto metod se staly nedílnou součástí klasické medicíny a nikdo už by je nenazval „alternativními“. Například ve Velké Británii jsou osteopatie a chiropraxe uznány zákonem a jsou zahrnuty do systému zdravotního pojištění. Praktičtí lékaři je tak často používají zejména při problémech se zády a krční páteří.

Přesto to neznamená, že se o těchto metodách přestalo pochybovat nebo že by již nebyly považovány za kontroverzní. Debaty se vedou hlavně nad účinností tzv. kraniální (lebeční) osteopatie nebo homeopatie (vynalezené v 18. století německým doktorem Samuelem Hahnemannem), které je vytýkáno, že není efektivní a pracuje pouze na úrovni sugesce nebo placebo efektu.

Některé další lékařské metody jsou mnohými považovány za skutečně divné až šílené. Jde například o terapii krystalem, barvou, světlem, teorie čaker a další. I tyto metody mají ale spoustu příznivců a obhájců i mezi klasickými lékaři. Některé se opírají i o seriózní výzkumy potvrzující jejich efektivitu.

A kde je důkaz, že to funguje?

Alternativní medicína vzbuzuje mezi laiky i odborníky nekonečné a vášnivé diskuse. Jedni jsou přesvědčeni, že funguje, druzí ji absolutně odmítají a označují za šarlatánství. Tak jako v jiných otázkách i zde je nejrozumnější střední cesta. Alternativní medicína není žádný jednotný systém ale pouze souhrnný název pro mnoho lékařských tradic. Je třeba zkoumat každou zvlášť a využít jejich přednosti. Rovnováhy v těle například dosáhnete nejlépe pomocí některé z asijských medicín, zato komplikovanou zlomeninu nebo zánět slepého střeva vám vždy nejlépe vyléčí klasická medicína.

Častým argumentem kritiků alternativních terapií je nedostatek seriózních výzkumů podporujících efektivitu léčby. To ale jednoduše není pravda. Většina zavedených alternativních léčebných metod (akupunktura, bylinná medicína, přírodní medicína, osteopatie a chiropraxe), disponuje řadou kvalitních vědeckých studií. Nejrůznější výzkumy se prováděly a provádějí hlavně v Americe, Evropě, Číně, Japonsku a Indii. Vědci ale na takové typy výzkumů jen obtížně shánějí peníze. Na zkoumání alternativní medicíny jde totiž, ve srovnání s klasickou medicínou, ze státních i soukromých peněz mnohem méně finančních prostředků. Některé rané studie mají také různé technické nedostatky, což jen nahrává jejím kritikům. Je tedy neustále potřeba provádět nové a hlavně kvalitní výzkumy.

Další terapie však mají studií málo nebo žádné a nemají se tedy před kritiky o co opřít. I tak ale mají spoustu nepřímých důkazů své efektivity, hlavně jsou to lidé, kterým léčba pomohla nebo i zachránila život. Takové důkazy ale skeptici za opravdové důkazy nepovažují. Nedostatek vědeckých důkazů by vás sice měl vést k určité opatrnosti, ale rozhodně to neznamená, že taková léčba nemůže být účinná.

Alternativní medicína a placebo efekt

Někteří kritici tvrdí, že alternativní medicína funguje pouze díky placebo efektu. Tedy, že léčebná kúra zabírá pouze a jedině proto, že pacient věří v její efektivitu. Přidaná hodnota takových terapií tkví podle kritiků pouze v jejích doplňkových metodách, tedy ve zvýšené osobní péči a delšímu času strávenému s pacienty. Rostoucí počet vědeckých důkazů sice takové tvrzení do jisté míry vyvrací ale i tak je placebo efektu třeba věnovat náležitou pozornost. Vždyť studie ukázaly, že i v klasické západní medicíně se pacient rychleji vyléčí, když má důvěru ve svého lékaře a techniku léčby. Určitě je tak lepší placebo efekt využívat, než ho odmítat.

Princ Charles prohlásil slavnou větu: „Nekonvenční dnes, se může snadno stát konvenčním zítra”. Může se tedy stát, že dnes zatracované, pomlouvané a vysmívané lékařské metody, budou v budoucnu přijímány s naprostou samozřejmostí.

Postupujte opatrně, ale odmítejte předsudky!

Opatrnost a zkoumání důkazů účinnosti léčby, se před podstoupením léčebné kůry určitě vyplatí. Mějte ale na paměti, že i ta naše „vědecká” západní medicína je poměrně nová a mnoho z jejích léčebných metod a léků bylo vyvinuto metodou pokus – omyl, náhodou, nebo dokonce nehodou – vzpomeňte objevení penicilinu! Pamatujte, že mnoho jejích medikamentů, jako například aspirin, je založeno na starých bylinných přípravcích a také, že i když je něco podepřeno rozsáhlým lékařským výzkumem, nemusí to být vždy to pravé. I výzkumy se totiž dělají účelově, někdo je platí (a může tak i ovlivňovat výsledky) a nejsou bezchybné – dělají je přeci jenom lidé.

Ve skutečnosti měli některé léky konvenční medicíny katastrofální dopady (viz thalidomid) nebo byli shledány škodlivými nebo neúčinnými. Alternativní medicína si tak zaslouží přinejmenším šanci, stejně jako jiné druhy medicíny. Je třeba ji zkoumat a nikoli odmítat jen proto, že je nekonvenční. Stavěním bariér ničeho nedosáhneme, naopak mohou nám tak uniknout zkušenosti, které mohou zachraňovat zdraví a životy lidí.

Autor příspěvku: vylecimsecz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *